Jak na řidičák

Myslím si, že každý občan naší republiky už vlastní auto. A to ale jenom takhle, když má řidičský průkaz. I když znám taky případy, kdy dotyčný člověk nemá vůbec řidičský průkaz, ale už vlastní automobil. Myslím si, že to je kvůli tomu, že třeba to auto zdědí po někom nebo si ho koupí dopředu, že doufá, že udělá řidičský průkaz. Myslím si, že je to docela možná i blbost. Protože můj bratranec si taky koupil auto. Můj bratranec je docela bohatý, takže mu vůbec nevadilo, že dá dvě stě tisíc korun za auto, i když s ním nebude jezdit. Neměli ještě ani řidičský průkaz.

Bylo mu už dvacet jedna let, ale ještě si ho neudělal, protože viděl svou přítelkyni, jak jezdit svým luxusním autem, tak si řekl, že si musí udělat taky rychle řidičský průkaz. A jak řekl, tak taky udělal. Chodil do autoškoly a to pravidelně. Jenomže když potom dělal zkoušky, tak napoprvé se mu to vůbec nedařilo.

A v rodině to ještě nikdo nebral tak vážně, protože tohle se stává asi tak klasicky každému, že se někomu nepodaří udělat řidičský průkaz si hned napoprvé. Bylo mi to ale docela divné. Jenomže když řidičský průkaz neudělal ani napodruhé ani napotřetí, tak nás to všechny mrzelo a bylo nám to divné ještě víc. Že by byl třeba bratranec nějaký nepoučitelný? Nakonec to dopadlo tak, že bratranec udělal řidičský průkaz na automobil udělal asi až na pošesté a byl z toho velice nešťastný a taky nervózní. Nyní to už nevadí, protože už konečně má řidičský průkaz a je nadšený. A už má dokonce druhé auto, protože s tím prvním ihned naboural někam do příkopu. Takže ode dneška si dává opravdu pozor, jak bratr jezdí a taky parkuje. Navíc je přeci prima, když je člověk už poučený. Lepší být poučený, když se nic nestane. Alespoň takhle člověk ví, že má autem jezdit opatrně a jezdit tak, na co má a co si taky může dovolit.